Nyní znovu ujistěte, že láska může být krásná v každém věku.
Běda, láska, vášnivá vášeň, pronikavá smyslnost a jiné milostné zážitky jsou "dány" mladým. Kinematografie si dlouhou dobu nevybírá své pozemky, ve kterých jsou hlavní postavy o něco více než 40 let, mladé panny se stávají hudebníky a skladateli a obecně - vztahy, takže i sám a pro život jsou mimo módu ...
A pouze se dotýká anima "Up" od společnosti Pixar se nám podařilo dosáhnout našeho srdce a přesvědčit, že ve ctihodném věku můžete milovat a snít, jak tomu bylo u Karla a Elliho Fredriksena. Ale tento pár nikoho nenechal lhostejný, nicméně teď už budete znovu otřít slzu z vašich očí, když uvidíte fotky Iriny Nedyalkovy.
Pro svou novou práci si ruská fotografka Irina Nedyalková vybrala neobvyklé postavy - starší a velmi vášnivý starší pár z Petrohradu.
Jemný vzhled, ruce, pečující objetí a teplo - nic z objektivu fotografa uniklo ...
A pro publikum nechte příběh o datování, lásce nebo možná jen dlouho očekávané datum zůstane tajemstvím, nemůžete roztrhat vaše oči před prohlížením fotografií!
Sotva publikoval díla na stránce v sotsseti, za několik vteřin se stal virální!
Láska, doba, po níž není silný ...
"Proč nechat oheň v očích jen proto, že jsme starí?"
SHE:
Když mi bylo osmdesát pět,
Když začnu ztrácet pantofle,
Ve vývaru změkčíte kusy chleba,
Knit zbytečně dlouhé šály,
Chůze, držení na stěnách a skříňkách,
A dlouhá doba, kdy se dívat na oblohu ...
Když je všechno žena,
Co mi teď dává,
Bude zbytečné a nebude se mi starat -
Spánek, probudit se nebo se probudit.
Z toho, co viděl v životě
Berem váš obraz pečlivě,
A trochu výrazné rty se usmál.
© Vera Butko
OH:
Když mi bylo osmdesát pět,
V domě se podívám na papuče,
Hrůzou na to, že je pro mě těžké se ohýbat,
Noste nějaké směšné šály
Z těch, které máš pro mě.
A ráno se probouzí před svítáním,
Poslouchám svůj dech,
Najednou se tiše usmála a objímala.
Když mi bylo osmdesát pět,
Vyfukuji prach,
Vaše šedé kytice správné,
A držet za ruku podél náměstí chodit.
A nebudeme se bát zemřít,
Když jsme osmdesát pět ...
© Vadim Zinchuk